SVĚTLOZEMĚ Harmonizační terapie

Medvědi, Craniosacrální biodynamika a já

Už jako dítě jsem v noci neusla jinak než s velikým plyšovým medvědem po svém boku.

Ale příběh, který Vám chci vyprávět, začal, když jsem před dvanácti lety přiletěla do Kanadských lesů a uvědomila si, že tato země patří také dvou a půl metrovým medvědům grizzly...

Kanada 2008.

Jednoho dne, jsme přijeli po západu slunce na místo se zkamenělými stromy a protože jsme chtěli ještě ten večer pokračovat v cestě, rozhodli jsme se prohlídnout si tuto památku i za šera. Měla jsem divný pocit a nevzdalovala se od ostatních ani na krok. A najednou pár desítek metrů od nás zařval medvěd. Moje tělo úplně ztuhlo, začala jsem panikařit, brečet a rychle se vracet k autu, kde jsem ostatním sdělila, že chci, aby mě hodili na nejbližší letiště, že letím domů, protože "jsem si spletla destinaci".

Nakonec jsem toto první setkání nějak rozdýchala a moc si užila celou dovolenou ve Skalnatých horách. Cestou jsem sbírala veškeré informace, jak se chovat, když potkáte grizzlyho a jak když medvěda černého. Na celodenních trecích jsem si většinou oddychla až na nezalesněných vrcholcích hor a pak zpět dole u auta. A skoro po celou dobu zájezdu bylo moje tělo napnuté, jako bych pořád čekala, odkud medvěd vyskočí.

Poslední den naší cesty jsme se na Vancouver Islandu nakonec s jedním černým medvědem potkali. Spokojeně žral dozrálé borůvky na cestě, kolem které byl neprostupný prales. V tu chvíli jsem sama sebe překvapila, protože jsem byla úplně klidná a začala jsem na něj pomalu mluvit a couvat. Kanaďané sice v průvodcích doporučují, že na černého medvěda stačí hodit kámen a on prý hned uteče, protože je plachý...ale mě v tu chvíli ani nenapadlo, spíš jsem k němu cítila velký respekt. Nakonec po chvilce z buše přijelo auto s lesníky, kteří tam náhodně něco spravovali a my jsme tak mohli nepozorovaně projít za autem. Medvěd se skoro nepohnul ani při průjezdu auta a dál svačil své borůvky.

Takhle tedy proběhla moje "medvědí dovolená" a lehce přehnanou reakci svého těla na řev medvěda jsem začala chápat až o několik let později.

Craniosacrální biodynamika? To bude asi taková nudná metoda.

Přihlásila na seminář Craniosacrální biodynamiky. Byla jsem zvědavá, jestli něco budu vnímat, protože mi v té době celý ten koncept přišel takový moc "jednoduchý" a trochu "nudný". Navíc jsem věděla, že moc vnímavá na nějaké energie asi nebudu, ověřila jsem ti to během rituálů na různých seminářích, kde většinou byli ostatní v různých procesech a já se cítila docela v klidu. Dokonce jsem byla u jednoho známého léčitele, který nade mnou mával nějakým přístrojem a byl značně překvapen, když zjistil, že to vůbec necítím. Takže jsem měla pocit, že to tak prostě mám.

Po úvodu jsme se měli rozdělit do dvou skupin, abychom si vyzkoušeli základní techniku. Šla jsem do role opečovávaného, lehla jsem si na záda, neznámá paní si ke mně sedla, lehce si položila ruce k mému tělu...a já se nestihla ani zhluboka nadechnout a okamžitě mi zmizela celá levá strana šíje a kus obličeje...v další sekundě jsem letěla nekontrolovatelnou rychlostí svítícím a blikajícím tunelem, moje tělo vůbec nestíhalo a bylo mi fakt nepříjemně a jen jsem v duchu opakovala "zpomalte, zpomalte,...". Zbytek terapie už si vůbec nepamatuju, ale tohle nešlo zapomenout. Moje hlava to vůbec nedokázala pochopit a naše terapeutka to po mém sdílení okomentovala tak, že bych možná potřebovala se na to podívat individuálně a přešla k dalším příběhům.

A tak jsem do týdne přišla na mojí první osobní terapii. Vůbec se mi do toho příběhu nechtělo vracet a když mi moje terapeutka vysvětlila, že ji to moje vyprávění připadalo, jako bych si prošla velmi nečekanou a rychlou smrtí, trochu jsem se otřepala, ale vlastně jsem už někde uvnitř tušila, že to co slyším, není nemožné.

Ležela jsem na lehátku a opět cítila, jak mi zmizelo kus těla u levého ramene a část obličeje. Na popud terapeutky jsem se rozhodla, že u těla zůstanu a budu pokračovat v tom, co se stalo dál, abych si tento příběh mohla doprožít vědomě.... První výzva byla se otočit a zjistit, co mě to takhle zezadu servalo část těla. No a myslím, že už tušíte, kdo tam byl....

Ano, byla to obrovská hnědá medvědice grizzly...

Moje tělo po tomto útoku spadlo na zem a ještě se snažilo dýchat, vnímala jsem hodně tepla v té oblasti, za kterou mě medvědice stáhla k zemi a kterou odtrhla z mého těla. Nemohla jsem se hýbat (kdo to znáte, tak víte, že ani na lehátku tělo nedonutíte se pohnout, když je uprostřed tohoto procesu). Ležela jsem tedy v křeči a tekly mi slzy, ani nevím, jestli bolestí těla, kterou jsem cítila, nebo událostí, kterou jsem si procházela. Po chvíli se moje tělo zvedlo v oblasti břicha a za okamžik celé povolilo a spadlo zpět na lehátko. Toto pak trvalo v různých intervalech ještě několik desítek minut. Terapeutka se mě ptala, co se to děje a já, když jsem nabrala sílu, jsem vysvětlila můj pocit, že medvědice nebyla sama, ale měla u sebe tři mláďata a že ti přišli k mému břichu a začali zřát.

Jak to tak pokračovalo a tělo se nadzdvihovalo a padalo zpět v rytmu, jako kdyby mi byly odtrhávány orgány a maso z mého břicha, slzy mi dál pomalu stékaly a já najednou ucítila pravdu. A tou bylo, že tady já končím. V duchu jsem medvědům odpustila a přenechala jim své tělo, aby oni mohli žít dál. Vyslovila jsem to i nahlas a uslyšela dlouhý výdech terapeutky. Slzy tekly dál, tělo už jsem skoro necítila, bolest se slévala a opouštěla mě... Postupně se mi na tváři začal objevovat lehký úsměv a uvnitř tichý mír.

Celá terapie trvala něco přes hodinu a ani nevím, jak jsme ji dokončily, ale ještě toho večera, jsem vnímala rozechvělost těla a pro mě nezvyklou zranitelnost a křehkost.

A co bylo dál?

Následovalo objevování craniosacrální biodynamiky, která mě zaujala hlavně nezapomenutelnou osobní zkušeností.

A zajímavé také bylo, že když jsem přijela na pokračování seminářů po této terapii, najednou jsem víc cítila. Jako bych se vrátila do své citlivosti a začala opravdu vnímat, co se mi i ostatním děje. Dokonce jsem tam měla jasný sen, že v lese, u kterého jsem, je medvěd a já rozhodně říkám, "tam je medvěd, tam já nejdu"! Postavila jsem si domeček v koruně stromů a usnula. Ve snu jsem se pak ráno probudila na zemi a on byl vedle mě, očuchal si mě a v klidu odešel. A já pochopila, že medvěd mi opravdu nechce ublížit, ale čeká ně mě, až se rozhodnu a bez strachu vstoupím do jeho lesa.

Další souvislosti?

Jestli je souvislost mezi moji cestou do Kanady s vnitřním strachem z medvědů a příběhem, který se mi otevřel během craniosacrální biodynamiky, zůstane na rozhodnutí každého z vás.

Můj pocit ale je, že výlet do Kanady tuto starou vzpomínku/zkušenost/příběh, ať už to nazveme jakkoli, v mém těle probudil, oživil. A pak se čekalo do doby, kdy jsem našla bezpečný prostor léčení, který se u craniosacrální biodynamiky otevírá, a při podpoře vědomého a zkušeného terapeuta jsem si mohla tuto zkušenost doprožít a od-pustit.

Později jsem se dočetla, že prožít si smrt skrze zvíře je tradiční součástí iniciační šamanské cesty. A že zvíře, které člověka v meditaci /jiném stavu vědomí zabije, se stává jeho podporou a pomocníkem při dalších šamanských rituálech.

Loni jsem také dostala knihu od Wolfa Dietera Storla, Šamani, léčitelé a jejich totemové zvíře, kde autor mimo jiné popisuje, že pět let žil na území zvaném "bear country" v oblasti Skalnatých hor. Nepřekvapí Vás, že jeho šamanským zvířetem je Medvěd, který je v jeho knize považován za velkého otce všech šamanů a významného léčitele. Možná právě pro jeho sílu a schopnosti, kterých je toto zvíře nositelem, je pro mě těžké se ho (nejen) ve snech nezaleknout se a zůstat vzpřímeně stát.

Závěrečný citát.

Na závěr bych dokončila odstavcem z této knihy, který je o vyvražďování medvědů, ke kterému došlo i v České republice. Za mě má ale přesah i v aktuální situaci, kterou si na Zemi procházíme:

"Skutečným problémem nejsou a nikdy nebyli medvědi samotní. Skutečným problémem je lidský strach. Čím více se lidé vzdálili svým přirozeným kořenům, tím více mají strach, a o to nebezpečnější je pro ně vše divoké, volné, nenucené. Odcizená a přecivilizovaná společnost již v přírodě nespatřuje božskou jiskru a inspiraci, vidí v ní pouze tasemnice, klíšťata, vzteklinu, SARS, ptačí chřipku...a nevypočitatelné zabijácké medvědy. Bohužel strach je vždy špatným rádcem. Strach vyvolává agresivitu. Vraždy medvědů zrcadlí strach problémových politiků, kteří vraždí ze strachu nad možnou ztrátou své kontroly. Co není možné kontrolovat, musí být eliminováno".

Sepsáno s úctou, láskou a respektem k Medvědům.

Kateřina
Světlo Země, www.svetlozeme.cz

| O mně | Kateřina