Vstříc slunovratu a blíž vlastnímu stínu.
Dny před Slunovratem jsou tak silné proto, že nám velmi jasně připomínají naši temnotu, pochybnosti, bolesti a programy, které jsou součástí našich životů. Neděje se tak, abychom trpěli, ale naopak, abychom se díky těmto zkušenostem jasněji podívali na to, co ještě můžeme změnit.
Pokud si toho ale nejsme vědomi, nepracujeme sami se sebou a neumíme ventilovat naše emoce jinak než skrze ostatní lidi, tak to venku často vypadá dost dramaticky. Hádky, bolesti těla, stres, napětí, slzy.
Je to naprosto pochopitelné, protože Zimní slunovrat je dno! Největší temnota v roce.
A kde jinde se s ní setkat než sami v sobě?
Potřebujeme se zastavit, pocítit a pochopit, proč se věci venku dějí jinak, než chci, kde mám dát větší hranici, protože si nechávám ubližovat a kde mám povolit a pustit. Můžeme si na pomoc přizvat svíčku, krystal, vonný olej, uvařit si bylinkový čaj, dát si vanu s mořskou solí, jít se projít... prostě být co nejvíce sami se sebou! Teprve pak můžeme objevit, co se ve skutečnosti děje venku.
Ano Vánoce jsou svátky klidu, míru a lásky, ale co kdybychom to letos otočili a přestali se o to snažit venku a našli to místo toho uvnitř sebe? Takže?
- Netlačme na sebe a dovolme si najít v sobě místo klidu.
- Nebojujme sami se sebou, se svými očekáváními a představami, jak mají věci být...
- A hlavně milujme se takoví, jací jsme, tady a teď, se všemi svými stíny a nedokonalostmi :)
Teprve pak se může z největší temnoty narodit nové světlo, nová naděje, nové slunce!
S láskou
Kateřina Svobodová, www.svetlozeme.cz